eurotrip 2018

Rakousko | Slovinsko | Chorvatsko | Itálie

CHORVATSKO

Všichni ho znají. Většina lidí sem jezdí do jedné z destinací a válí si týden šunky u moře (nemám nic proti! Taky jsme si je váleli). My to však udělali trochu jinak a šunky si váleli v různých částech Istrie. Cestovali jsme po celém pobřeží poloostrova. První zastávka byla v Opatiji, jež je jedním z nejluxusnějších přímořských míst na Jadranu. Protože jsme dorazili odpoledne, tak jsme se trochu smočili v moři a večer vyrazili mrknout do města. Druhý den dopoledne jsme si dali zastávku po cestě směrem na jih a váleli se na jedné z „ukrytých“ pláží mimo letoviska. Protože se přihnal déšť, tak jsme se po pár hodinach zabalili a pokračovali na nejjižnější cíp Istrie, a to do Medulinského zálivu. Následně pak do Puly, Rovinje a nemohli jsme si nechat ujít ani krásné vnitrozemní městečko Motovun.

Opatija

Hezké město – paradoxně žádné fotky města nemáme. Všude plno boháčů v přepychových restauracích. Asi takový chorvatský Monaco. Vzal jsem si s sebou jen foťák s jedním objektivem, abych šel jednou jako člověk bez batohu na zádech. Všude to žije, hraje, bambiliony lidí si to užívají stejně jako my.

Medulinský záliv

Nejjižnější místo poloostrova se spoustou zálivů. Tady přicházím na to, že stativ zůstal ve Slovinsku. Stojím u auta a rozdýchávám, že ho nemám. Lůca ho při vyndavání věcí z kufru dala pod auto, kde už zůstal. Mám chuť řvát cosi o prdelích a tak. Ale okolo jsou lidi. Představa toho, že stativ nestojí stovku, ani tisícovku… a je to věc, kterou potřebuju k práci, mě dohání k šílenství. Navíc jsem si kvůli dovče objednal i ND filtr, který ale můžu používat jen se stativem. Vře to ve mně a jen sedím na útesu, čučím do blba a přemýšlím, co dál. Po cestě si ještě dvakrát podvrtnu v žabkách kotník. To už je fakt moc. Tohle jakože ne! Žabky vykopávám do vzduchu a jdu po ostrých kamenech pěšky k autu se přezout, abychom se mohli jít projít. V křoviskách se ještě nabodávám na větev, takže po zbytek dovolený mám krásnou modřinu na ruce. Když se na dovolený něco neposere, tak to prostě není ono.

Pula

Spíme v maličkém apartmánu vzdáleném 2-3 km od centra. Navečer jdeme do města a já razím bos, čehož po cestě nazpět lituju. Po těch několika kilometrech mám nejen pěkně zasviněný nohy, ale parádní puchýře na chodidlech, takže na nohy nemohu pomalu ani stoupnout. Nicméně když se malej chlapeček zmiňuje mamince „Ten pán je bos“, tak mu maminka odpovídá, že budu mít zdravý nohy. V tu chvíli jsem měl spíš pocit, že o ně přicházím.

Rovinj

Celý den se válíme na pláži kousek od Rovinje a užíváme se moře. Já teda trochu kvičím, když se mi do propíchnutých puchýřů dostane slaná, mořská voda, ale dobře mi tak, když mám blbý nápady chodit několik kilometrů bos po městě. Do Rovinje přijíždíme dvě hodinky před západem slunce a jsme z města fakt odvařený! Dáváme si večeři s výhledem na moře v jedné z místních restaurací umístěných v úzkých uličkách. Po jídle sedáme na molo a užíváme si západ slunce. Bez stativu. Jsem jak bez ruky. Improvizuju a hledám plochý kámen, na kterých bych mohl foťák položit a udělat alespoň trochu slušnou fotku.

Motovun

Kouzelné město známé lanýži a vínem. Přespáváme u moc fajn starších lidí, ke kterým přijíždíme až kolem jedenácté hodiny večerní a i tak nás moc vřelé vítají. Anglicky moc neumí, pán nás zve dovnitř na víno, nicméně slušně odmítáme, protože jsme dost kantáre a já mu vysvětluji, že budu vstávat ve 4 ráno, protože chci jet fotit východ slunce nad Motovunem. Ukazují nám, kde budeme spát. Předělali garáž na prvotřídní a skvěle vybavenej apartmán 🙂 Ráno se těžce dostávám z pohodlný postele a jedu vyfotit východ slunce nad vinicemi Motovunu. Po návratu se vracím do postele, jinak bych byl na přejezd do Itálie nepoužitelnej (což jsem stejně byl i tak). Před odjezdem máme na terase připravený silný kafe se zákuskem. Fakt milionový lidi. Nechávám pánovi dvě český piva, moc jim děkujeme a vyrážíme směrem k hranicím se Slovinskem, kde se stavíme ještě v Piranu a pak už přejíždíme do Itálie.

Pokračovat do Itálie

Zpět do Slovinska