eurotrip 2018

Itálie

Poslední ze zemí (když pominu následnou návštěvu Innsbrucku v Rakousku), kterou jsme navštívili. To, co jsem viděl ve Veroně na silnici, je dobrá šílenost. Když procházíte po městě a ze všech aut je většina úplně pomlácená, tak máte trochu strach, jestli vaše auto vyvázne bez šrámu. Základním pravidlem silničního provozu v Itálii je NEBLIKAT. Zásadně nikdy a nikde neblikat! Jediné přípustné místo pro blikání je kruháč. Ovšem na něm se bliká jen vlevo, a to v případě, že na něm zůstáváte. Pokud ho opouštíte, tak se nebliká. Dalším pravidlem je rychlost. Pokud je někde 50, tak se jezdí 70-80, pokud máte na dálnici omezení na 100, tak se jede 130. Pokud je někde 130, tak se jede 150. A k tomu základní pravidlo – neblikat, když přejíždím mezi pruhy! Někteří to zde řeší elegantně a jedou prostě oběma pruhy s dělící čárou pod svým vozem. Vítejte v Itálii.

Verona

Krásný město plný sebevrahů na silnici. Spíme na bytě u fajnových Italů. Ti neumí ani slovo anglicky, takže se jede Google překladač na plný obrátky. Je hrozná prdel s nima řešit, jestli smíme parkovat tam, kde parkujeme, nebo zjišťovat, kterej klíč je od čeho. Když se vrátíme před půlnocí zpět do bytu, tak o patro výš někdo vrtá. Hodně velkej punk.

Lago di Garda

Z Verony jedeme rovnou k jezeru, kde házíme nohy hore a máme těžkou pohodičku. Občas hupsneme do vody, jinak se válíme a čteme knížku. Prostě vypnout a relaxovat. K večeru razíme na jeden z vrcholků nad Gardou mrknout na západ slunce.

Passo Pordoi

V nadmořské výšce 2239m projíždíme přes druhé nejvyšší sedlo v Dolomitech, jež je zpřístupněné silnicí.

Misurina

Za slejváku přijíždíme do kempu u Lago di Misurina. Nemáme však šanci k jezeru vyrazit, protože venku panuje Mordor. Nasadíme pláštěnky a jdeme alespoň na kafe do restaurace vzdálený pár kroků od kempu. Původně jsme teda mysleli, že si tam dáme véču, ale bylo nám vysvětleno, že jídlo jen přes poledne. Takže si dáváme akorát štrůdl. Večeři si nakonec kuchtíme pod přístřeškem u umýváren, aby na nás nepršelo a dali jsme si něco teplýho k jídlu. Jsou to hotový hody z vařiče završené dezertem v podobě italských sušenek s čokoládou 😀 Před devátou se počasí na chvíli umoudří a já razím na jezero, ovšem jiné než Misurina. Taková malá procházka před spánkem. Rozhodli jsme se, že budeme spát v autě na předních sedadlech. Alespoň ráno rychle zmizíme bez zbytečnýho otálení a balení.

Lago di Braies

Jedno z dalších – „sockami“ (čti sociálními sítěmi) profláknutých – míst. Po noci, kdy jsme přespali v autě, jsme na nohou už od šesti. Důvodem je návštěva Lago di Braies, kde počítám s tím, že bude milion lidí. K jezeru dorazíme před půl osmou ráno a – světe div se – dohromady tu je tak 6 lidí včetně nás. Během necelé půlhodinky se však počet lidí minimálně ztrojnásobí a když se vracíme před desátou k autu, tak je kolem jezera jedno velký mraveniště plný lidí. Pokud sem někdy plánujete vyrazit, tak doporučuji brzy ráno a nebo k večeru, kdy už tu nejsou davy lidí.