eurotrip 2018

Rakousko | Slovinsko | Chorvatsko | Itálie

Dlouho plánovaný Eurotrip je tu. My sedíme od osmé ranní v Plzni na ambulanci a čekáme. Jedenáctá hodina odbila a konečně jdeme na řadu. Lůca je marod, před týdnem jí doktor napsal špatný prášky a zjistili to po třech dnech, takže ty správný léky ještě moc nezabraly. Lítáme po FN na Borech, pak jedeme do FN na Lochotín. „Dobrej start dovolený“ říkám si. Že prý zdá se být vše v pohodě. Nicméně jsou tři odpoledne a odjezd odkládáme na neděli. Všechno máme do puntíku sbaleno, takže večer házíme nohy hore a těšíme se na nedělní ráno. Přibližnou trasu, která nás vede přes několik zemí a vytipovaná místa, jež chceme navštívit, máme uložené v navigaci. Ubytování neřešíme. Uvidíme, kam nás cesta zavede a jak budeme co stíhat. Nic nerezervujeme, necháváme tomu volný průběh. Je to fajn nic neřešit a nebýt tlačenej časem do kouta, protože musíte být někde v konkrétní čas. Toho má člověk v běžnym životě dost, tak proč to zatahovat ještě do dovolený.

RAKOUSKO

Traunsee

Po pár hodinách cesty a dost děsivý zastávce na odpočívadle plným dost zvláštních existencí jsme dorazili na první bod trasy. Traunsee je blízko od hranic s Českou republikou a jen co vylezeme z auta, tak už nás všichni i česky zdraví. Protože je čas oběda, tak vytahujeme náš peckovej plynovej vařič a jdeme prubnout nějaký to instantní jídlo, který jsme si s sebou nabalili.  Po jídle se jdeme projít a mrknout na zámek, jež se na jezeře nachází.

Schwarzensee

Nejvyšší čas najít nějaký místo na přespání. Koukáme do mapy a do oka nám padl kemp přímo u jezera Schwarzensee. Jedeme tedy tam, i když kemp nemá webovky, kde bychom zjistili nějaký info a tiše doufáme, že bude v provozu. Dostáváme echo od místního „Parkplatz barmana“ z maringotky, že po placený cestě se ke kempu dostaneme. Kupujeme lístek v automatu a vyrážíme po stezce pro turisty, kteří na nás divně čučí. Tak na ně taky divně čučíme. Místo na stanování je peckový. Je tu jen jeden stan, později dorazí ještě pár kluků, ale ti jsou celou noc na rybách a nevíme o nich. Večer lezeme na jednu z vyhlídek nacházejících se nad jezerem. Před vyhlídkou potkáváme myslivce, tak se rukama-nohama (německo-česko-anglicky) vzájemně dorozumíváme, kam jdeme takhle večer do lesa. Vysvětluju mu, že jsem ježek a do lesa patřím. Nežere mi to, nicméně nás navede alespoň na vyhlídku. Ráno snídáme u jezera a užíváme si ten boží klid. Plánujeme kam vyrazíme dál.

Wolfgangsee

Vybrali jsme si další jezero a jdeme se cournout po stezce vedoucí po břehu. Lůca se rozhodla smočit nohy a já za ní v zápalu focení naběhl do vody i s botama. Vocas. Jezero je obrovský a nádherně modrý. Dobíjíme baterky (Ty duševní. Ty ve foťáku nabitý mám. Lůca ne – foťák jí chcípnul hned první den, protože si ho nechala zapnutej).

Schober

Vybírám další místo, kam vyrazíme. Mám plnou důvěru a tak razíme na Schober. Jedná se o jeden z nejvyšších kopců v téhle lokalitě, takže parádní výhled zaručen. Navíc Mapy.cz ukazují, že na vrchol je to kousek a my už v nohách ten den máme nějakej ten kilometr ze stezky kolem jezera. Před výstupem do sebe tlačíme oběd – jak jinak z vařiče na parkovišti.
     Po cestě pod sebou zahlédneme zříceninu, která měla být původně našim cílem a s přibývajícími kroky mi dochází, že jsem to trochu s tim nápadem posral. Lůca taky tuší, že jsem to posral a následně si vzájemně notujeme, že jsem to posral úplně. Jdeme trochu nepřipraveni někam, kam jsme vlastně  dojít nechtěli, ale hecujeme se, že to dáme. Při troše jednoduché matematiky – pokud máte jeden z nejvyšších kopců v okolí a trasa na jeho vrchol má jen 1 km, tak by vám mělo asi dojít, že něco nehraje. Převýšení na tom jednom kilometru cesty je 336 metrů. Na tohle jsem nebyl připravenej. Po několika zastávkách, kdy postupně odhazuji obsah batohu a taky žaludku po předchozím obědě, jsme vylezli až na vrchol. Ten výhled však stojí za každičkej krok, který jsme udělali.

Hallstatt

Zajímalo mě, jak tohle sociálními sítěmi profláknutý místo bude vypadat. Nejdřív jsme si našli kemp a pak vyrazili na couračku po Hallstattu. Je to asi jako Václavák. Možná Václavák s další Václavákem dohromady a k tomu jeden Staromák. Šílený. Hledám místo, kde bych mohl fotit západ slunce a večer se vracíme do centra znovu. Japonci už zmizeli a město je najednou klidné. A šíleně krásné. Ráno vstávám brzo, abych stihl východ slunce. Bylo to trošku jako japonskej fotoworkshop v Hallstattu. Sám Evropan mezi Japonci.